Podle nosa poznáš kosa?
Když člověk jede ve vlaku sám a přisedne si cizí člověk, se kterým v tichém kupé nemají žádný zvláštní společný zážitek, není mnoho důvodů ani pro extroverta se dávat do řeči. Po ránu, v zimě ještě potmě, si člověk rád zdřímne, čte nebo se připravuje na pracovní schůzky. Tentokrát to bylo jinak.
Na první zastávce v Pardubicích, asi po hodině cesty, se asi třicetiletý pán v hnědém obleku osmělil, omluvil se a slušně se zeptal, co dělám za profesi, že o tom už hodinu přemýšlí a rád by věděl, zda se trefil. V podstatě ano. Učím. Když se vyptával podrobněji, začala jsem stroze. PR, prostě Public Relations. Překvapilo mě, že ví, co to je. Ze slušnosti jsem zeptala, co že dělá on? On, ať hádám. Já jsem o tom, na rozdíl od něj, dlouho nepřemýšlela a tipla jsem si - farář. On oněměl. Jak jsem to uhodla? Jednoduše. Podle ponožek. Náš pak farář má taky takové :-).
<< zpět na seznam