Bílý medvěd

Mužská návštěva na akci určené výhradně ženám

„Napíšeš o tom blog,“ pravila ke mně na poradě šéfová s výrazem, jakým se lední medvědice dívá na tučňáka těsně před tím, než ho coby chutné sousto pozře, a absence otazníku v tónu jejího hlasu značila, že se nejedná o otázku. Štěstím se mi zkrabatily tváře a nezbylo mi nic jiného než na nabídku, která se neodmítá, kývnout. Karty jsou rozdány, zbraně (klávesnici a styl) si však vybírám já! Tedy – úspěšně jsem absolvoval akci pro ženy. Tečka. Stačí, ne? Ne, jo? Aha. Tak to trochu rozvedu.

Ta akce se jmenovala DEN, KDY SE MÁM RÁDA. I méně bystrý čtenář již z pouhého názvu jistě pochopí, že akce v žádném případě nebyla určena pro muže. To by se jmenovala například DEN, KDY JDEŠ S KÁMOŠI NA ŠKOPEK. Akce s takovým názvem se bohužel oficiálně nepořádá, a pokud by se náhodou pořádala, určitě bych na ni nebyl vyslán. Takovou akci si musíte pokoutně a mimo rámec pracovní činnosti zařídit sami, nejlépe v koordinaci s kamarádem Jiřinem v hospůdce u Karla.

Účasti na DNI, KDY SE MÁM RÁDA jsem se zkrátka nevyhnul. Bral jsem to nicméně optimisticky – aspoň se něco dozvím o ženském světě. Akce se konala ve zcela zaplněné pasáži AVION Shopping Parku a účastnilo se jí několik tisíce natěšených a nadšených žen a zhruba tři muži, z toho jeden byl vystřižený z kartónu, druhý byl evidentně nedávno přeoperovaná žena a třetí jsem byl já.

Je hezké, že organizátoři mysleli i na účast dětí. Například stánek paní Marie Klíčové (jak jsem si bryskně přeložil z angličtiny) nabízel malování roztomilých masek nejrůznějších zvířátek na obličej. Po chvíli mě však zarazilo, že matky své děti předbíhaly či jim vůbec nedovolily se nechat nazdobit. Když jsem se jedné z nich dotázal, proč své dceři brání sednout si do křesla před jednu ze zručných maskérek a nechat se nazdobit coby panda, prohlásila, že její pětiletá holčička je na líčení MARY KAY ještě moc mladá.

U jiného stánku mi sympatická hosteska vrazila do ruky poukaz na vyšetření spermatu zdarma. Když jsem se jí zeptal, zda i ona bude součástí vyšetření a odběru, tvářila se nejprve poněkud nechápavě, a až po několika vteřinách mě náhle probodla podmračeným bezeslovným pohledem, který by propálil i žulu jako máslo. Pak se ovšem rozesmála na celé kolo a ukazováčkem ke mě udělala gesto "ty, ty, ty!"

Nebudu zatěžovat mužské čtenářstvo vším, co dalšího jsem na akci ještě viděl, nicméně již nyní plně chápu, jak se stane, že když si domů chlap nastěhujete přítelkyni, během krátké doby mu dokáže zabrat všechny poličky, skříňky, šuplíky a okraj vany desítkami flakónků, tub, mastiček a předmětů roztodivného použití a účelu.

Ale my muži zkrátka chceme, aby se nám ženy líbily. A líbí se jim, když jim dáváme najevo, že se nám líbí. A nám se zatraceně líbí, když ženy ví, že se nám líbí a že my to víme. A ta jedna drobná polička ženiných pomůcek v koupelně (my chlapi rádi přeháníme, že!) za ten pocit stojí. Kdybych byl žena, celý dne bych si užil(a) ještě mnohem více, neboť bych například věděl(a), co si představit pod pojmem peeling, blending nebo contouring. 

Každopádně - až se někdy a někde uskuteční mužská obdoba, tedy DEN, KDY SE MÁM RÁD, uvítám pohled i z ženské strany! Dámy, jste zvány! Zatím však pouze do hospůdky u Karla... 

<< zpět na seznam